Kakofonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kakofonie (z řeckého κακός [kakós], „špatný“ a φωνή [phōné], „zvuk“) je zvukový nesoulad (nelibozvučnost) v hudbě nebo řeči.[1] Jde o zvuky, které působí drsně, nepříjemně, chaoticky nebo nesouladně, může jít i o nesmyslnou směsici zvuků.

V mluvené řeči vzniká nejčastěji zřetězením (nahromaděním) obtížně vyslovitelných nebo podobně znějících slabik,[2] nebo nepravidelným rytmem přízvučných slabik. Kakofonie se záměrně využívá pro vytváření slovních hříček a jazykolamů s expresivní (většinou komickou) funkcí.
Příklady:
Nesnese se se sesekaným.
Strč prst skrz krk.

V poezii a literatuře lze využitím kakofonie (a jejího protějšku eufonie) podtrhnout náladu, tj. posílit v posluchači (v případě kakofonie nepříjemný) pocit vyvolaný faktickým obsahem textu.

V hudbě vzniká kakofonie nahromaděním tónů v disonantních (nelibozvučných) intervalech.
Příkladem může být úryvek z Mahlerovy 10. symfonie:

Mahlerova Symfonie č. 10 Adagio takty 201–213
Mahlerova Symfonie 10 Adagio, takty 201–213

Termín se také používá v přeneseném významu pro nejednotnost a neshody mezi lidmi („politická kakofonie“).

Opakem kakofonie je eufonie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. kakofonie. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR, 2008-2023 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. 
  2. Kakofonie. Czech tongue [online]. CZECH TONGUE [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo kakofonie ve Wikislovníku